Království (exotických) zvířat na jihu Čech. Jak funguje privátní zoo?

Byl provoz vlastní zoo vaším dětským snem, který jste se rozhodli naplnit?

Zvířata byla a stále jsou součástí naší rodiny. V době, kdy jsem jako kluk vyrůstal, nebylo tolik možností získat jakékoliv zvíře od chovatelů a pet center, jako je tomu nyní. A tak jsem svoji vášeň pro přírodu soustředil na volně žijící faunu, která byla díky neporušené a nezastavěné přírodě velmi bohatá na různé obratlovce. Takže jsem domů nosil všelijakou „havěť“, jak říkala moje maminka. (smích) 

Když ale skočím v čase, v počátku našeho soukromého chovu, který předcházel vzniku zoologické zahrady, jsme přímo o založení vlastní zoo neuvažovali. Vlastně je pravda, že v době, kdy jsme měli v držení první velké šelmy, hady, krokodýly a primáty, žádná privátní zoo ani neexistovala. Zásadní se pro nás stala změna zákona o chovu zvířat v soukromých zařízeních – právě ta nás přivedla k myšlence zřídit si vlastní zoo. Vše bylo v té době v podstatě v plenkách a můžeme říct, že jsme se nakonec pro další soukromé zoo stali průkopníky.


Jaké byly začátky? Rozjet soukromou zoo přece není jen tak… 

Rozhodnutí mít vlastní zoo s sebou neslo mnoho zásadních změn v našem soukromém životě. Prvořadé bylo najít lokalitu, která by splňovala podmínky pro vznik takového zařízení. Zásadní bylo hledání objektu s pozemky a budovou pro zázemí zvířat a rodiny. Navíc v přijatelné vzdálenosti od původního bydliště. Po dvou letech nám přišla do cesty usedlost, která splňovala základní požadavky. Nejdelší a nejnáročnější částí etapy bylo stěhování zvířat. Malá zvířata bylo možné přestěhovat ihned, ta velká čekala na nové zázemí několik měsíců. Rytmus přestěhování se řídil dle našich zaměstnání, protože jsme stále měli svoji práci, děti školu, kroužky… a do toho nové stavby, rekonstrukce a budování. 

Zoo se otevřela pro veřejnost v létě 2007 jako Park exotických zvířat o. p. s. a v této zkušební verzi se prezentovala až do poloviny roku 2012. V srpnu téhož roku jsme získali licenci pro provoz zoologické zahrady, která nám umožnila užívat název Zoo Dvorec (Zoologická zahrada Dvorec) a otevřela dveře do další etapy života zoo. Pět let zkušebního provozu nám ukázalo zájem veřejnosti o návštěvu, vyškolilo nás v administrativní části, která stále narůstá, a utvrdilo nás v tom, co chceme v dalším životě dělat. Rozhodnutí to nebylo snadné už s ohledem na děti, které s námi prošly často velmi nelehkými situacemi, které byly i pro ně zásadními pro vstup do dospěláckého života.

Co vás na provozu soukromé zoo nejvíc překvapilo – v dobrém či špatném?

Veřejná i soukromá zoo musí plnit stanovené podmínky od chovatelství, veterinárních zákonů, platné legislativy až po mnoho dalších činností spojených s provozem zoo stejně a bez rozdílu. Jeden rozdíl mezi nimi ale je v zásadní a podstatné věci: soukromá zoo si na provoz od nákladů na krmivo přes zaměstnance až po energie, prostě od A do Z, musí vydělat sama. Nemá silného zřizovatele, který pro ni má vyčleněnou částku, se kterou může disponovat a v případě potřeby ji podrží.
 
Na druhou stranu, pozitivum privátní zoo je, že jsme pořád svými pány, o dalším vývoji rozhodujeme sami. Jsme vlastníky objektů, zvířat a máme možnost volby v mnoha aktivitách, protože zoo může mít nespočet podob. Jednou z výhod pro řadu návštěvníků je bližší kontakt s provozovateli, osobnější přístup i rodinné zázemí. Mnozí naši stálí návštěvníci se stali přáteli, se kterými udržujeme kontakt. Setkáváme se ale také s negativními reakcemi, což však k životu patří. A někdy je i taková reakce posunem vpřed, pokud je dobře mířená a umíme si z ní vzít ponaučení.

V zoo jistě návštěvníky nejvíce zajímají zvířata exotická, s nimiž se v našich podmínkách nemají možnost setkat. Jak probíhá získávání takových druhů? Je to otázka chvilky, anebo dobrodružství na několik měsíců?

Jednou z hlavních náplní zoologické zahrady je zachování živočišného druhu pro další generace a vytvoření genofondu. Pokud je zoo připravena k chovu vybraného zvířete, vytvoří mu podmínky, zajistí personál a pak může začít hledat konkrétní jedince. 

Možností, jak získat zvíře, je více. Obecně ale zoologické zahrady spolupracují na vzájemné výměně svých mláďat, sestavují chovné páry, zvířata se připravují k zařazení do skupin. Délka celého procesu včetně přípravy na transport může být ovlivněna veterinárními a dovozovými požadavky druhé strany, politickou situací, epidemiemi, koordinátory a jinými faktory. Pokud jde vše dobře, může se jednat o proces na měsíce, v opačném případě i na roky. 

My v Zoo Dvorec například chováme dva poddruhy lva, lva pustinného a lva jihoafrického. Prvního jsme získali vlastním odchovem (potomci lva Kristiána) a pár vzácného lva jihoafrického máme z polské zoo. Změna prostředí zvířatům prospěla, protože ani ne do roka porodila samice Tia pět lvíčat. Musím zmínit, že se jednalo o unikátní odchov lva jihoafrického, největšího poddruhu lva na světě, v lidské péči. Z těchto paterčat odcestoval jediný samec až za oceán do Mexika. V zoo zůstaly jeho čtyři sestry, ke kterým v loňském roce přišel nepříbuzný samec. 

Jaký transport zvířete vám dal nejvíce zabrat?

V roce 2012 získala zoo samce šimpanze, Bonga, ze zrušené italské zoo. To byla zatím největší a nejnáročnější přeprava, kterou jsme podstoupili. Transport lidoopů patří po tlustokožcích mezi ty hodně náročné a je potřeba, aby proběhl rychle. Přesun trval 48 hodin s krátkými přestávkami a byl s ohledem na vzdálenost 3 740 km velmi náročný. 

Dalším velkým transportem byl přesun hrocha obojživelného ze ZOO Magán v Maďarsku. Transport takto velkých zvířat zajišťuje specializovaný přepravce, který doveze zvíře z bodu A do bodu B, pak si už musíme umět poradit sami. K vykládce byla povolána těžká technika. Organizačně se muselo vše předem připravit, upravit chodníky k průjezdu velkého nákladu, uzavřít komunikaci, místy se jednalo o na centimetry vymezený prostoru, do kterého se musel řidič vejít…


Když zmiňujete šimpanze Bonga, jak se stavíte obecně k pojmenovávání zvířat? A jakým způsobem jména pro zvířata vznikají?

Zoologická společnost se v posledních letech rozštěpila na dva tábory. Jeden preferuje dávání jmen zvířatům a druhá je zásadně proti. My patříme do prvního tábora chovatelů. Už z hlediska rychlé identifikace jedince mezi ošetřovateli, ale také proto, že návštěvníci mají své oblíbence mezi zvířaty, která navštěvují a někdy i adoptují. 

Jména zvířatům většinou udává kmotr – a pokud kmotra nemají, dostanou jméno „pracovní“, které používají zaměstnanci zoo. Jinak bychom v zoo měli asi samou Lóru, Pepíčka, Juddy v reakci na různé momentální filmové a seriálové trháky. (smích) Ale faktem je, že zvířata většinou na své jméno nereagují. Jejich reakce přichází vždy v souvislosti s hlasem a podobou ošetřovatele. 

Vztah mezi ošetřovatelem a zvířetem je jistě velmi blízký. Reagují nějak zvířata, pokud se ošetřovatelé změní?

Situace, kdy se změní ošetřovatel, bývají časté u mladých ošetřovatelek, které odchází plnit svoje mateřské povinnosti. Problém pak může nastat nejčastěji v komunikaci mezi ošetřovatelem a zvířetem. Noví ošetřovatelé jsou ale většinou zaučováni zkušenými kolegy, takže změna nebývá náhlá a zvířata mají čas postupně si zvykat. Problém býval hlavně u lidoopů, ale i v tomto případě se snažíme být obezřetní a připravení. Na každém úseku máme dostatek stálých ošetřovatelů, čímž negativní dopady případných změn snižujeme na minimum. 

V zoo vznikají různé typy vazeb mezi ošetřovateli a zvířaty – existuje ale něco jako „přátelství“ přímo mezi zvířaty?

Přátelství ve zvířecí říši se nepodobá lidskému přátelství, přesto se najdou jedinci, kteří přilnou k jinému živočišnému druhu. Stává se to u zvířat, která jsou skupinová či žijí v párech nebo rodinným způsobem života. Pokud dojde k úhynu partnera a není z mnoha důvodů možné nahradit jej novým partnerem, nebo se jedná o zvířata těžko zařaditelná, může dojít k navázání „přátelství“ s jiným živočišným druhem, který je umístěn ve společné ubikaci. V takovém přátelském vztahu máme v zoo stromového dikobraza kuandu a nočního primáta mirikinu. Obě zvířata jsme získali najednou z jedné zoo, kde již byli v kontaktu, a jejich vztah pokračuje i u nás. 

My lidé máme také občas „svůj den“, kdy jsme nevrlí, naštvaní – nebo se nám naopak vše daří, a tak jsme veselí a na svět se smějeme za každých okolností. Mají své „nálady“ i zvířata?

Nálady zvířat souvisí s ročním obdobím. Zima, kdy jsou dny krátké a chladné a denní světlo je nahrazováno umělým osvětlením, nesvědčí mnoha druhům pocházejícím z tropických oblastí. Proto se zaměřujeme na tzv. enrichment. Což je v podstatě zabavování zvířat prvky, které jim navodí potřebu hledání potravy, možnost zkoumání nových předmětů, úkrytů a podobně. V letním období, kdy je návštěvnost zoo vysoká, jsou součástí zabavování hlavně návštěvníci. Zvířata vnímají jejich pach, hlasy, pohyby, barvy oblečení…

Každé zvíře má ale také své specifické chování lišící se nejenom vzhledem k druhu, ale také ryze v rovině individuální. Některá zvířata jsou „salámisti“, jiná zase cholerici… a některá prostě pohodáři. S většinou zvířat proto pracujeme individuálně. Důležité je znát jejich minulost, odkud přišla, na co jsou zvyklá, zda mají speciální jídelníček, diety a podobně. Pokud tyto informace nemáme, je péče trochu náročnější. Konkrétně u šimpanzů je vidět naprostá rozlišnost jedinců stejného druhu. Mimika a gesta dokonale napoví o náladě a rozpoložení jednotlivce – a může ho ovlivňovat počasí, zdravotní problémy, ale třeba i změna jídelníčku nebo zmiňovaná změna ošetřovatele. 

Když své oblíbence mezi zvířaty mají návštěvníci, máte nějaké „zvířecí favority“ i vy?

Zvířata byla a jsou našimi rodinnými příslušníky, a tak se snažím nedělat rozdíly. Samozřejmě, že savci jsou nám přirozeně bližšími bytostmi. Své jsem si tak prožil právě se šimpanzem Bongem, u kterého jsem trávil i noci, a byli jsme si vzájemně oporou. V té době jsme přišli kvůli blesku o část budov určených pro bydlení a pro klid duše jsem zůstával v zoo i přes noc. Pak přišla doba, kdy jsem zjistil, že jeho fixace na moji osobu je příliš velká a postupně jsem snižoval četnost mých návštěv. Nyní má Bongo parťáka Manga a již moji přítomnost vůbec nevyhledává. 

Moc rád vzpomínám i na prvního lva Kristiána, který byl naším zakladatelem chovu lvů. Ještě v soukromém chovu v Ledenicích zplodil se svojí družkou Sandy na dvě desítky mláďat. Byli prvními lvy ve Dvorci, oba s fantastickou povahou. On divoký nezkrotný král zvířat, ona dokonalá matka. Sandy po přestěhování do Dvorce porodila tři zdravá koťata, ale již nezvládla plnit mateřské povinnosti. Pár dní po porodu nás kvůli rakovině kosti opustila a lvíčata připadla do naší péče. Kristián přežil další dvě partnerky a dožil se krásných 24 let a čtyř měsíců.

Provoz zoo je nepochybně práce v režimu 24/7. Každý ale občas potřebuje odpočinek, máte nějaké oblíbené místo, kam míříte čerpat novou energii?

Rozjetí „zoo vlaku“ nebylo jednoduché. Prvních několik let jsme v podstatě neměli den volna a představa dovolené byla na hony vzdálená. Na první společnou opravdovou dovolenou našich snů jsme vyjeli v roce 2013 do neznámé Ugandy. Bylo to pro nás jako sci-fi, ale vidina opravdové Afriky byla neuvěřitelně lákavá. A jak se říká, že po první návštěvě Afriky ji buď milujete, nebo nenávidíte, nám se stalo to první. 


Ugandu jsme navštívili od té doby několikrát a stala se pro nás druhým domovem. Postupně poznáváme krásy zemí, jako je Keňa, Senegal, Kongo, Rwanda nebo téměř nenavštěvovaná Středoafrická republika. Přivážíme si odtud inspiraci, kterou aplikujeme v zoo, dokumentujeme naše cesty, o kterých pak vyprávíme na besedách. Čerpáme energii a klid z tamní přírody a obdivujeme umění domorodých kmenů. Tradičnímu africkému umění jsme propadli natolik, že jsme v současné době držiteli největší sbírky art afrického kmenového umění. I když ale zrovna necestujeme, různá dobrodružství zažíváme v zoo každý den. A spolehlivým parťákem doma i v africkém terénu je nám vždy BUSHMAN výbava – od oblečení až po praktickou obuv. 

Kdyby byla možnost „vyměnit si život“ s nějakým zvířetem z vaší zoo, které by to bylo?

S nadsázkou říkáme, že bychom v příštím životě chtěli být lvem v Zoo Dvorec. Pravidelná péče od krmení, čištění přes lékařské prohlídky až po harém, který lev má, a dobu spánku… kdo by odolal? (smích)